Letters

Dear caffeine.

30. july 2016 at 13:20 | Nikki Allen

Drahý, předrahý, nevyzpytatelný kofeine, příteli, lásko. You motherfucker.

Poslední dobou se potýkám s jednou záležitostí, kvůli které jsem se rozhodla, že ti napíšu dopis, tak snad mi věnuješ chvíli své pozornosti, o čemž vlastně ani nepochybuji, protože dosud si mi vždycky naslouchal, když jsem to potřebovala. Vlastně jsi jeden z mých nejlepších kamarádů. Vždycky mě podržíš, když už nemůžu, povzbudíš mě, vyslechneš mě a pomůžeš mi najít nějaké řešení. Nenecháš mě usnout, když mám nedodělanou práci, ale dokážeš mě i s láskou ukolíbat, když je potřeba. A kdyby jenom to! Však ty víš, jak pikantní máme v posledním roce vztah... Občas je sladký, občas chladný, občas horký, občas s příchutí karamelu, ale pořád jsme to my, ty a já. Ale to nikdo nemusí vědět, že jo. Každé ráno se probouzím s myšlenkou na tebe, to jen aby bylo jasno. Vážně jsi moc fajn. Jsem ráda, že jsi se zapletl do mého života, i když by se mohlo zdát, že ho dokonale komplikuješ.

Ale nepíšu ti, abych ti donekonečna zvedala ego, takže se moc neraduj! Už mě fakt nevaví ty tvoje nálady. První mě lidé od tebe drželi dál, ale pak přišla doba, kdy jsem se k tobě mohla lépe dostat, a já to chtěla zkusit. Jenom ochutnat. Experimentovat. Okusit. Chápeš, co ty slova vůbec znamenají? Nejsem si tím úplně jistá... Rozhodl ses, že se mi vnutíš. Proč taky ne, že jo? Krásně se přeci doplňujeme. Hodíme se k sobě. Přistoupila jsem tedy na tvůj návrh a zapletla se s tebou. Koneckonců, když ty si něco usmyslíš, musí být po tvém, že? Docela náhoda, protože já jsem na tom úplně stejně. Nikdo mě nedokáže přesvědčit, o něčem, s čím nesouhlasím. Až na tebe. Přátelé začali vyzvídat, co s tebou mám. Prý jsem na tebe moc mladá!? Ale já je ignorovala a dala ti šanci. Koneckonců, náš vztah se vyvíjel velmi jemně, nežně a pomalu. Neměla jsem tušení, čeho si schopný. Bože můj, kdybych jenom věděla. (Šla bych to doho znovu.) Všechno bylo perfektní.

Jenomže sotva mi zachutnal tvůj styl, a já si na tebe extrémně zvykla, tak se mi o tobě donesly takové řeči, že je z toho člověku skoro špatně. A to zdaleka není všechno! Vždyť víš, že mě zas tak koc nežere, co si myslí ostatní. Ale ty? Kdybych mohla, tak bych ti dala facku. (A pak bych tě asi políbila, ale to je vedlejší.) Máš vůbec tušení, jak náročné je odolat tomu tvému šarmu a tajemství, které mi dávkuješ pouze po šálkách? Co si jako myslíš, že jsi? Nějaký čaroděj, že uděláš čáry máry a stanu se na tobě závislou? Že bez tebe neudělám ani krok? Hej, říkám ti, že kdybych byla kdokoliv jinej, vykašlala bych se na tebe. (A teď jako nemluvím o té polovině planety, která by bez tebe ani nevylezla z postele.) Chápej, já nejsem jako všichni. Náš vztah je specifický a velmi vytříbený, protože já tě mám pod kontrolou a ty mě máš v hrsti. Taky ti to zní tak zoufale? Ty tvoje ochočovací taktiky jsou opravdu děsivé, ale já se tě nebojím. Vím, že mi neublížíš, ale sakra, ty tvoje manýry mě občas dohánějí k šílenství! Ale ani tak ti nedokážu odolat. Sakra.

Přes všechnu tu lásku, kterou mi dáváš, když se dotýkáš mých rtů a já tě polykám, a náklonnost, kterou mě zahrnuješ ale uznávám, že z tebe pořád mám respekt. Ano, ano! Slyšíš dobře. Ačkoliv jsme si tak blízcí, nejsem ti slepě oddaná! Přesto všechno - a koneckonců, konečně se dostávám k té záležitosti, kvůli které ti píšu - mi všichni říkají, že náš vztah je nezdravý. Jenomže já je všechny ignoruju. Asi už to tak bude. Nemůžu bez tebe vydržet... Prostě to nejde. Potřebuju tě v krvi víc než vodu. A to je prý problém. Potřebuju tě čím dál víc a když musím strávit den bez dávky tvých kouzel, jsem protivná, jako po dvaceti letech manželství. Moje tělo si tě vyžaduje stejně jako kyslík. Teď ti něco povím, ale slib mi, že to nikomu nevyzradíš! Mám na tebe hroznou chuť. Skoro pořád. Ráno, v poledne, večer. I v noci. Není chvíle, kdy bych tě odmítla. Prostě tě nedokážu a nechci zavrhnout. Už není cesty zpět, asi tě miluju ty jeden otrokáři!

Tak aby bylo jasno, vybrala jsem si já tebe, ne naopak. Kdykoliv budu chtít, tak můžu našemu propojenému myšlení a souzení naordinovat pauzu. Sice to absolvuju s migrénou, naštvaná a vzteklá, a asi zřejmě nebudu schopná být vzhůru, ani spát, ale to je mi úplně ukradený. Přesně vím co dělám, takže si nevyskakuj. Dávám ti šanci. Vlastně vždycky ti jí dám. Ach jo. Přestaň si mě, prosím, nárokovat jenom pro sebe a laskavě se začni chovat slušně, aby náš vztah mohl být šťastný až do smrti. Neopovažuj se mě opustit! Fakt netuším, co bych dělala. Když budeme držet při sobě, klidně si to s tebou rozdám si tě dám i tajně, kdyby s tím měl někdo problém. Nadále mi naslouchej, pečuj o mě, povzbuzuj mě, probouzej mě, ukládej mě ke spánku, absolvuj se mnou všechny radosti i nesnáze... Prostě nikdy neodcházej. Haha, já vím, že nemůžeš! Fakt bych si moc přála, aby si tady teď právě byl. Asi se zvednu, a dojdu si pro další šálek tvých láskyplných, hřejivých a zároveň ledových jak led, uklidňujících .... ať je to cokoliv. Ty tvoje schopnosti mi dokážou zvednout náladu, i kdybych umírala.

Drahý kofeine, vlastně ani nevím, proč jsem ti tenhle dopis psala, ale asi jsem se prostě potřebovala vypovídat. Vím, že tady pro mě jsi. I kdyby všichni ostatní odešli. Ach, kofeine, proč si jenom tak návykový? A víš co... Je mi to jedno. I kdybych se snažila, stejně budu tak natěšená na další moment našeho "kontaktu", jako na nic jiného. Zachránil jsi mě už tolikrát, že už to ani nedokážu spočítat! Děkuji ti za to.

S láskou tvá vděčná závislačka Nikki.




Takže lidi, mám pocit, že jsem v životě nenapsala větší blbost, ale alespoň vidíte, co se mnou dělá půl dne bez kafe. Fakt už mi hrabe. A taky mě bolí hlava. Snad jste na tom lépe. Krásný den vám všem!

 
 

Advertisement

Nobody can go back and start a new beginning,
but anyone can start today and make a new ending.

[Nikdo se nemůže vrátit a vytvořit nový začátek,
ale každý může začít dnes a vytvořit nový konec.]