250 words || 18. 11. 2017

18. november 2017 at 18:36 | Nikki Allen |  250 words

Přísahám, že první řádek tohoto článku píšu už asi dvacet minut a už mi z toho začíná jemně hrabat. Ještě před hodinou jsem měla inspirace na sestavení raketoplánu a teď se mi nedaří ani uvést své vlastní myšlenky. Takže to bude další mess o 250 slovech zpovědního typu a předem se omlouvám těm, co rádi v článcích hledají pointu, tady jste špatně. Zkuste štěstí třeba přístě.

Od té doby, co jsem nemocná, jako bych svět viděla nějak jinak. A to teď nemluvím o potřebě prospat 15 hodin denně kvůli zákazu kofeinu, o přecitlivělosti level "brečím kvůli všemu" ani o neustálém hladu, kvůli té příšerné dietě, kterou musím držet momentálně a prozatím na dobu neurčitou. Mám chuť být upřímná. Nejde ani o to, že už jsem měsíc nebyla ve škole - na to si nestěžuju, o to, že už měsíc nebydlím doma ani o to, že se mi podezřele skvěle daří zabíjet čas, aniž bych si uvědomovala čím. (Když pomineme těch asi 25 filmů, které jsem za poslední dva týdny viděla.) Co chci říct je, že se poslední dobou prostě ráda schovávám. A to ve všech slova smyslech. Nejradši se schovávám to náruče své lásky. Do tak pevného objetí, že můžu sotva dýchat a dokážu se soustředit jen na polibky ve svých vlasech. Jo, přesně tak je mi úplně nejlépe. A když se zrovna nemůžu schovat takhle, tak se schovávám jinak. Pod teplou huňatou deku. Nebo do hrnku s horkým čajem. Do knížek. Do příběhů jiných. Do článků o potenciální nukleární válce a mých témat na knihu. Do světů z budoucnosti. Do offline her, na kterých se lehce pěstuje závislost. Do snů, které mi nahánějí strach a zároveň mě fascinují. Prostě si občas přijdu, jako bych tu vůbec nebyla. A zároveň, jako kdybych si konečně svou existenci začala plně uvědomovat. Já nevím, asi jsem prostě jenom vyždímaná z toho podzimního počasí. Jako bych si dobíjela baterky do budoucna.




 

2 people judged this article.

Comments

1 ╬ Gothic Soul ╬ ╬ Gothic Soul ╬ | Email | Web | 18. november 2017 at 18:51 | React

Pěkný blog

2 Jull Jull | Web | 19. november 2017 at 17:09 | React

Naprosto s tebou sdílím tvé pokušení schovat se. Nejraději bych se zavřela na věky do mého pokoje a schovala se v příbězích ostatních. Ale nemohu, ach jo. Upřímnost nade vše! :) A jsem ráda, že jsi se zase odhodlala a napsala sem! :D

3 Hrašulee Hrašulee | Web | 20. november 2017 at 10:41 | React

Naprosto chápu, akorát já to tak mám skoro pořád, vyhýbám se lidem jak jen to jde :D

4 Klár - 16 let Klár - 16 let | Web | 24. november 2017 at 11:10 | React

Úplně chápu tvé pocity. Podle mě, je to tím podzimem, protože mám úplně stejné stavy.. schovat se v náručí mé lásky, spát, nebo jen tak ležet zachumlaná s čajem a sledovat film či seriál.

5 Simix Simix | Web | 25. november 2017 at 18:43 | React

Ahoj :)
To znám. Nápad a pak ztěžka seřadit myšlenky. :)

Já nikdy nebyla nemocná déle jak týden, nebo dva... Napsané je to hezky. Já na filmy kolikrát nemám ani čas a je jich docela dost, které bych chtěla ještě vidět :)

Měj se krásně a hodně štěstí :)

6 Karu Karu | Email | Web | 3. december 2017 at 19:01 | React

Ten obrázek na konci je super, krásně to uzavírá. :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement

Nobody can go back and start a new beginning,
but anyone can start today and make a new ending.

[Nikdo se nemůže vrátit a vytvořit nový začátek,
ale každý může začít dnes a vytvořit nový konec.]