August 2017

My summer in a nutshell.

29. august 2017 at 13:16 | Nikki Allen |  What's up?

Mám popsaných několik tlustých bloků vším možným, ale blogu jsem se nevěnovala. Proč?
Uplynulý rok byl pro mě trošku hardcore. Taková jedna velká chaotická hromada ups and downs, bych řekla. No a jelikož se poslední dobou můj život zase srovnal, tak jsem nabyla chuť zase přispívat a publikovat. Loni jsem přestala psát v jednom ze dvou nejtěžších období svého života a ne, nelituju toho, protože moc ráda inspiruju a bavím lidi a s těmi nekonečnými depresemi, se kterými jsem se potýkala, bych to tehdy určitě nedokázala. No, tak jsem tady. Neříkám, že deprese jsou úplně pryč, ale cítím se o poznání líp. A skoro bych si i troufla říct, že fakt dobře.
Dost to souvisí s mým vztahem, po jehož dočasnému rozpadu jsem se loni na půl roku totálně sesypala a ztratila jsem úplně všechno od motivace, práce, lásky, inspirace, ucházejících známek a dobré nálady až po chuť existovat, ale nakonec vše dopadlo dobře. Teda, báječně! Všechny mé ztracené hodnoty jsou zpátky na svých místech a cítím se vyrovnaná, milovaná a šťastná. A upřímně, víc, než kdy předtím. Věřím, že vše, čím jsem si prošla za to stálo, ačkoliv jsem nesmírně vděčná, že to skončilo.

O těchto záležitostech se s největší pravděpodobností rozpovídám v jiných článcích, takže teď už vám povím o tom, jak jsem strávila dosud zřejmě nejkrásnější léto svého života. Samozřejmě se nehodlám vypsat z podoby, takže nesepíšu všechno. Pořád si chci zachovat soukromí, takže to berte spíš jako rámec událostí, než všechno, co se stalo. A navíc stalo se toho tolik, že bych to asi ani sepsat nedokáazala. Budu doufat, že sem zase zavítáte, a že jste na mě ani po té dlouhé proluce nezapomněli. K napsání nového článku jste mě totiž inspirovali vy - po přečtení vašich krásných komentářů mi došlo, jak moc mi psaní chybí a hned jsem se do toho pustila. A teď už to fakt nebudu protahovat... *zde si představte smajlíka se svatozáří*

Začátek léta jsem, jako obvykle, zasvětila spánku. Ačkoliv mám se spaním problémy, po konci školního roku jsem byla tak mrtvá, že jsem spala snad čtyřicet hodin vkuse bez mrknutí oka. Doslova.
Pak jsem se hodila do prázdninového módu a trávila dny a noci s láskou. Válení v posteli, filmy, jídlo, několika hodinové rozmluvy a sex zábava. Těmito aktivitami jsem pak také střídala všechny ostatní po zbytek léta. Nazvala bych to takový zamilovaný relax nebo tak něco.

Pár dní jsem strávila s přáteli, na různých oslavách a čekáním na své osmnáctiny. Mé narozeniny byly velký boom, abych pravdu řekla. Panebože, já jsem dospelá! (Pořád se mi tomu nějak nechce věřit.) Ačkoliv oslava byla komornější, v čajovně se třemi lidmi, mé nadšení bylo neutišitelné. Jelikož jsem na tenhle den čekala dlouhé roky, cítila jsem se (a pořád se cítím) náležitě slavnostně. Je to něco úžasného. S tématem dospělosti a svými plány do budoucna vás budu otravovat už velmi brzy, nebojte se.

Beze sporu nejlepším týdem mého života se stal English camp, na který jsem odjela hned den po mých narozeninách, a o kterém chci napsat samostatný článek. Poznala jsem hromadu úžasných nových lidí, vzdělala se v různých oborech, nasmála jsem se na rok dopředu a v neposlední řadě jsem dost pokročila se svou angličtinou a nasbírala za chodu spousty nových nápadů. Bylo to neuvěřitelné.

Na konci července jsem onemocněla, takže jsem se zase flákala doma u seriálů a knížek. Začala jsem zase hodně číst a zamilovala jsem si sci-fi a fantasy. Taky jsem trávila hodiny telefonováním s láskou, protože víte co - to párdenní odloučení po skoro měsíci spolu bylo celkem k nesnesení. Jsme na sobě hrozní závisláci, no.

Prvního sprna jsem dostala novou práci. Konečně! A navíc svou vysněnou práci. Třeba právě teď píšu tenhle článek z práce. Jsem tady prakticky pořád. 13 hodin denně, abych byla konkrétní. Dělám jako čajový a kávový specialista, což je práce stvořená přímo pro mě, ušitá mi na míru a perfektně vyhovující. A začala jsem pít čaj! Vážně hodně, ale hodně čaje. Asi už jsem na něm závislá stejně, jako na kofeinu. Tein se totiž ukázal taky jako skvělá věc. Tak jsem zavedla rubriku "Tea time" a čas od času vás budu poučovat o čajové kultuře. O čaji jsem se za poslední týdny dozvěděla víc informací, než jsem o něm kdy slyšela za celých svých 18 let. A zamilovala jsem si to tady. Doufám, že budu mít možnost tady zůstat a v téhle oblasti se nadále vdělávat a možná v ní i jednou podnikat. Uvidíme.

Ale jasně, že jsem si vzala i nějaké dny volna, abych se nezbláznila. Výhercem titulu party roku se pro mě stal letošní Prague Pride, který byl naprosto úžasný, tak dalko, jak jen moje pamět sahá. (A zbytek vím z vyprávění, hah.) Dodatečně jsem tam slavila své narozeniny, takže mi chvílemi celá Letná byla malá, ale s přáteli jsme se zúčastnili i jiných akcí před průvodem. Byla jsem na nějakých přednáškách a navštívila jsem tradičně i své milované Pride voices. Celkově to byl velmi vydařený týden. (S pauzami na studium čaje a kávy, samozřejmě.) Teda až na tu ranní kococvinu, ale to byla jen nízká cena za tu porci zábavy, co jsem si pro sebe ukořistila.

Potom jsem ještě byla na pár dní u Krkonoš v chatkách s tetou a bratránkem. To bylo fajn, ale spíš jsem tam propadala takovým divně depresivním stavům, takže jsem se vrátila dřív, abych si mohla dopřát svůj nejcennější balzám na nervy. Porci lásky. *milion srdíček* Doma jsem skoro v létě nespala, až si mamka stěžovala, že prý zapomíná, jak vypadám. Ha, ha. A po kom pak jsem drama queen, že jo. Je sice pravda, že jsem vždycky jen přijela s věcmi, sbalila si jiné a zase zmizela, ale chápeme se. Užívala jsem si. Tak hrozně moc!

Na tohle léto budu vzpomínat s láskou. Nejen, že jsem si dopřála slast a splnila si dost svých přání, jako třeba dosbírat nějaké knižní série, koupit si bílé adidasky a na vlastní oči vidět na nebi mléčnou dráhu, ale taky mám pocit, jako by mi v hlavě konečně sepla ta správná kontrolka. Začala jsem vnímat věci, které jsem předtím ignorovala a taky jsem změnila svůj přístup a své myšlení. Jsem předsvědčená, že teď už by se všechno mohlo odvíjet dobře. Teď, když jsem skoro denně v práci, tak mám i hodně času tady číst. Za srpen jsem přečetla více knížek, než za celý rok dohromady a jsem za to vděčná. Zjistila jsem, že mám v knihovně úplný poklady!

Když pomineme, že jsem svou výplatu, která mi přijde až v září, prakticky utratila už teď a ještě mi dost peněz chybí, takže jsem v mínusu, vše je relativně v pořádku. Do školy nějak extrémně natěšená nejsem, ale kdo je? Ale ze začátku tam budu stejně jen čtyři dny a pak jedeme s láskou do Itálie. Takže to září bude hned lepší! Neuvěřitelně se na tu cestu těším. Už jsem dost dlouho nikde nebyla a navíc to bude čirá romantika! Jedeme na Benátskou riviéru a navštívíme kromě Benátek i Veronu a možná nějaká další slavná města. Určitě bych o tom pak chtěla napsat.

Jediné, co mě teď vážně stresuje je můj telefon, který zkratoval a přestal prakticky fungovat. Třeba v té Itálii nemám na co fotit, protože jsem bez telefonu i bez foťáku. Takže "hurá", výdaj navíc, asi se z toho zblázním. Nejsem si jistá, jestli si si dokážu zafinancovat Itálii i s novým, kvalitním telefonem, no. Budu doufat, že se to nějak vsákne.

Abych dokončila myšlenku, mám pocit, že letošní začátek školy nebude tak dramatický, jako loni. Už máme rozvrh a je celkem v pohodě, takže bych mohla stíhat i práci, fitko a svůj osobní a možná i sociální život, a to, aniž bych ignorovala své školní povinnosti. Chci se na tom pomyslném žebříčku zase vydrápat nahoru. Vydupu si svoje místo na slunci.




Psala bych dál, ale mám hlad a za chvilku budu muset odpojit počítač od internetu, takže se s vámi pro dnešek rozloučím. Jak jste strávili léto vy? Jaké z témat v tomto článku se vám zamlouvalo na nějaký ten další? Co se u vás v poslední době změnilo? Budu moc vděčná za feedback, zlatíčka. Mám vás ráda!



Nobody can go back and start a new beginning,
but anyone can start today and make a new ending.

[Nikdo se nemůže vrátit a vytvořit nový začátek,
ale každý může začít dnes a vytvořit nový konec.]