School on fire?!?!

29. september 2016 at 1:13 | Nikki Allen |  Episodes


Ehm, ehm, chápu, že se tu vyskytuju asi jako lední medvěd na Sahaře nebo tak něco, ale to se tak stává, když máte náladu "všechno je mi jedno" a nechce se vám totálně nic dělat. Tak třeba před pár dny jsem zatáhla půl dne školy, a když jsem se prospala, najedla, projela celej instagram a konečně se dokopala do té školy jet, tak mi bylo oznámeno, že škola hoří. Chcete to slyšet? Tak teda jo.

Když mi budík ohlásil, že je 4:50 ráno, nevrle jsem se po něm vrhla a vztekle ho vypla. No ne asi, když jsem šla spát prakticky před chvílí. Taky jsem ze svého polštáře neohrabaně shodila sešit otevřený na pomačkané stránce o barokní literatuře, na kterém jsem s největší pravděpodobností nad ránem usnula a spokojeně znova šla spát. Upřímně mi bylo úplně ukradený, že když nevstanu, tak si žádný test z barokní literatury nenapíšu. Stejně jsem si nepamatovala jediný slovo, logicky. Znovu se ten pitomý budík vzpamatoval tak nějak až po třech hodinách, kdy mi bylo jasný, že na osmou to do školy fakticky nestíhám, ani kdybych měla osobní tryskáč (a ten imaginární se navíc nepočítá, smůla!), tak jsem se rozhodla, že prostě nikam nepůjdu.

Přesně v ten moment jsem svůj nezájem povýšila na vyšší úroveň, protože jsem si šla udělat kafe a ZASE jsem se vrátila do postele, a to i se sarkastickou poznámkou v mé hlavě, že všichni, co jsou ve škole, se teď otravují se suplující příšerou na základy společenských věd. Haha. Absolutně mi neleželo v hlavě, že netuším, jak získám omluvenku (a ne, napsat sama si ji nemůžu) a že bych měla vyletět z bytu jako střela a jet alespoň na druhou hodinu.

K připravené kávě jsem se skoro ani nedostala, protože jsem překvapivě usnula a probudila se až za další hodinu (a to asi jenom zázrakem). Jelikož zatím nejsem úplný ignorant, tak mi samozřejmě vrtalo hlavou, že bych do té školy měla jet, ale teplá deka zvítězila a já se dalších devadesát minut válela v posteli a četla si. (A fakt si nemyslete, že povinnou četbu, hah.) Potom jsem usoudila, že alespoň na ty dvě hodiny francouzštiny bych do té školy mohla, a jelikož mi cesta trvá přes hodinu, začala jsem se vypravovat. (A abych nááááááhodou nepřijela dřív, tak jsem se samozřejmě musela nasnídat a namalovat, což zabralo asi 40 minut. Jo, fakt se mi tam nechtělo.)

Kolem dvanácté jsem se pomalým krokem došourala na zastávku, a aniž bych věnovala pozornost již zmíněné literatuře, nechala jsem si sluchátky proudit do hlavy svou denní dávku electro house písniček a tupě zírala do prázdna. Když už jsem se po nudné cestě metrem a busem blížila ke škole, napsala jsem jedné z mála osob, se kterou se momentálně ve škole bavím, že na těch 10 minut matiky už vážně nepůjdu, a že na ni počkám před další učebnou, aby mě nehledala. Ta mi okamžitě volala zpátky a s hysterií v hlase mi rychlostí blesku odříkala, že jsou všichni shromážděni na tenisových kurtech, protože hoří škola, a ať tam vůbec nelezu, jinak shořím. A pak že já jsem drama queen, aha, aha.

Samozřejmě jsem začala panikařit, protože s mojí optimistickou povahou mě, samozřejmě, napadl teroristický útok nebo nějaká obdobná katastrofa a navíc jsem byla nesmírně šokovaná faktem, že zrovna v ten jediný den, kdy se rozhodnu zatáhnout, začne hořet škola a proběhne evakuace. WTF. To se fakt může stát jenom mě. Teda alespoň mám dojem, že se to nikomu z vás nestalo.

Zůstaňte, prosím, přítomni faktu, že jsem v tu chvíli byla asi 2 zastávky busem od školy, a to po hodinové cestě hromadnou dopravou. To jsem fakt mohla zůstat doma. Každopádně jsem se rozhodla to neotočit, a k té škole jít, když už jsem z té postele vylezla a tu dálku jela. Konec konců, pořád je to přece moje škola.

Když jsem došla ke kurtům, skoro se mi zamotala hlava, protože vidět tisíc lidí (jakože nekecám) nahňácaných na jednom obrovském hřišti je pro mě celkem nepříjemnost. Už od zastávky jsem natahovala krk, jestli uvidím kouř. Přísahám, že jsem si v tu chvíli vyčítala, že mám od září tak otřesné známky, a že jsem tam ten den nebyla. Obvykle bych ještě přilila benzín, ale v tu chvíli jsem si uvědomila, že škola je pro mě fakt celkem důležitá, ačkoliv to tak teď vůbec nevypadá. Maturitu každopádně chci, a to co s nejlepšími výsledky, i když jsou teď momentálně známky na jedné z posledních příček mých hodnot. Vím, že se to zase zlepší. Teda jakože doufám, jinak jsem… víte kde. A škola v plamenech? To zní jako problém.

Přesně v ten moment, co jsem uháněla k brance, se otevřela, a začaly proudit ven tuny studentů a učitelů. Málem mě sakra zašlápli. Všech jsem se ptala, co se stalo, ale všichni mě ignorovali, a koukali na mě, jakože jsem spadla z Marsu, protože samozřejmě neměli tušení, že jsem zrovna přišla, a moje třída byla někde úplně vzadu, že jo. Když jsem konečně zavadila pohledem o někoho známého, konkrétně o profesorku angličtiny, což byla podle rozvrhu moje další hodina (Vidíte? Nejela jsem jenom na francouzštinu!), tak jsem se k ní rychlým krokem vydala.

"To je co? Tak můžete jít domů," konstatovala klidně. Byla jsem tak zmatená, že jsem se zmohla na pouhé "Dobrý-den-já-jsem-zaspala-ehm-hoří-škola?" a ona se začala smát. Upřímně jsem si připadala jako debil. "Vy jste teď dorazila? To je teda smůla! Angličtina nebude." No ne, že by mi odpověděla. Splašeně jsem se podívala na školu a zpátky na ni. Za prvé jsem se potřebovala ujistit, že škola pořád ještě stojí, protože tam z mě neznámého důvodu nebyly hasiči, což bylo sakra divný, a za druhé jsem se domáhala odpovědi. "Byl to jen cvičný poplach, ale pan ředitel to chtěl realistický, dělá se to tak jednou za dva roky," pokračovala. Na jednu stranu mi spadl kámen ze srdce, že je škola v pořádku, ale na druhou stranu mě v zápětí dorazila tím, že vedení se rozhodlo dát nám za odměnu zbytek dne volno. TAKŽE JSEM TAM JELA ÚPLNĚ ZBYTEČNĚ. Měla jsem chuť ječet, ale pouze jsem poděkovala, rozloučila se a namířila si to pryč. Nechtěla jsem, aby mě zahlédla třídní, což se mi stejně nepovedlo, protože jsem do ní asi o půl minuty později vrazila, když jsem se koukala jinam, než jsem zrovna šla. To jste měli slyšet. Od teď nesnáším otázku "Proč jste dneska nebyla ve škole?" No fakt. Nesnáším.

Pak jsem teda už počkala na tu hysterku, co mi volala a několikrát jsem ji praštila do ramene za to, že mě tak vystresovala, ačkoliv ona se smála, až z toho skoro nemohla dýchat, a šly jsme se najíst.V jídelně byla fronta až před vchod budovy. Kdo, proboha, navrhnul, že pustí šest stovek lidí do jídelny ve stejnou chvíli? Ale tak proč ne, času dost, hah. Doba stání té fronty mě vyšla alespoň na polovinu hodiny té zrušené angličtiny, tak jsem měla dost času na to, abych si postěžovala. Jakože proč ne, proč neevakuovat školu zrovna, když tam nejsem a ještě mě nevyděsit, že jo.

Odpoledne jsme jely s hysterkou (omg, asi mám pro tebe novou přezdívku, zlato, jestli tohle čteš) do parku a povídaly si. Protože se mi neskutečně nechtělo jet zase hodinu a půl domů, když už jsem byla tak hezky namalovaná. Ne, dělám si prdel, ale chápeme se. Tlemící se smajlík. Větou dne se stalo mé zoufalé: "O tomhle teda musím napsat článek!"

Závěrem bych si do hlavy ráda zapsala několik imaginárních poznámek pro příště.: Nechodit spát ve tři ráno. Neignorovat budík. Nezatahovat. Když už zatahovat, tak celý den. Když někdo řekne, že hoří škola, nevěřit mu. Pokud před školou nejsou hasiči, tak nehoří. Pokud bude fronta delší než na chodbu, vykašlat se na to a jet se najíst někam jinam. Koukat se tam, kam jdu, abych do nikoho nevrazila.

A taky třeba nepsat články v jednu ráno, když ještě neumím těch 17 stránek práva na zítra dnešek. Doprdele.

Budu ráda za komentáře, a jak byste reagovali vy?




 

2 people judged this article.

Comments

1 Winny Winny | Web | 29. september 2016 at 14:49 | React

:D :D :D :D :D :D Tak tento článok ma pobavil :D. Za ten flegmatizmus máš palec hore, počas strednej školy som síce párkrát (viac ako párkrát) nešla do školy, ale vždy som vedela že budem mať ospravedlnenku :D. Niekedy mi ju dokonca ani netrebalo (och spomienky na mojho triedneho). Najviac ma zabilo, že si sa vobec po takom pokojnom ráne rozhodla fakt do tej školy ísť, ja by som sa na to uplne vybodla.
Ja by som inak asi moju kamošku riadne kopla, keby toto spravila :D ale potom by som sa dobre smiala na tom, že by boola sranda keby škola zhorela :D.

2 Paralela Paralela | 29. september 2016 at 17:52 | React

hh, to je smůlička teda! mám malý sourozence na základce a na jejich škole dokonce urna pravidelně nacvičuje teroristickej útok, takže když týpek v černym se samopalem v ruce běhá po střeše a křičí *všichni tady chcípnete*, tak bych nechtěla být ty sousedi naproti, co to nejprve nevědí :D

3 crazyjull crazyjull | Web | 29. september 2016 at 21:17 | React

Při psaní tohoto články jsi porušila už poznámku číslo jedna. :D Celá ty no. :D

4 Ellí Ellí | Web | 30. september 2016 at 12:02 | React

Tak tohle mě zatraceně hodně pobavilo :D. Není nad takhle paradoxní storky ze života :D.
Moje poslední požární cvičení se odehrálo ještě někdy na první stupni ZŠ. Úplně si pamatuju, jak tam moje citlivější spolužačky úpěnlivě plakaly, že nám shoří naše třída, a co teprve ten plyšový medvídek, co si ho zapomněly ve skřínce?! :-D
...To jsou vzpomínky :D.

5 gitty93 gitty93 | Email | Web | 1. october 2016 at 21:45 | React

první jsem začal přemýšlet, jestli ve zprávách mluvili o hořící škole, pak jsem zjistil, že to myslíš opravdu vážně a napadlo mě, jestli se nejednalo náhodou jen o cvičení :D nemýlil jsem se

6 MARY || BUBBLEGUM-BITCH MARY || BUBBLEGUM-BITCH | Web | 3. october 2016 at 11:15 | React

Haha, tak pri čítaní tohto článku som sa fakt úprimne veeeľmi pobavila :D V prvom rade, ak by som sa rozhodla zostať doma, zostala by som celý deň, keďže pri mojej lenivosti by som sa skrátka neprinútila prísť aspoň na nejaké hodiny. Viem si presne predstaviť, že si z toho musela byť dosť vystresovaná :D Aj ja by som bola aj keď školu úprimne moc nemusím a jej navštevovanie mi radosť zrovna nerobí :D Chvalabohu, že my podobné cvičenia na škole nerobíme (teda aspoň podľa toho, čo viem :D) a že sa do takejto situácie pravdepodobne nikdy nedostanem.

7 Yuki Yuki | Web | 4. october 2016 at 15:42 | React

Ach, toto mi pripomína mňa v minulosti. :D Som rada, že už nemám problémy so spánkom a som schopná si riadiť čas lepšie. :D

8 Hannah Hannah | Email | Web | 6. october 2016 at 16:39 | React

ty seš fakt dobrá :-D :-D Ale teď vážně - já zatáhnout školu, tak mě doma zabijou :-) :-D ale píšeš fakt hezky, vždycky se u článků pobavím :-) :-) Taky jsem zažila jedno takovéto cvičení, a bála se v tu chvíli jít na záchod, aby náhodou poplach nezačal a já netrčela v kabince :-D :-D Také nás pak pustili domů :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement

Nobody can go back and start a new beginning,
but anyone can start today and make a new ending.

[Nikdo se nemůže vrátit a vytvořit nový začátek,
ale každý může začít dnes a vytvořit nový konec.]