Back to school | Tripple drabble | Vol. 2

11. september 2016 at 18:28 | Nikki Allen |  Drabbles


No tak, přesvědčuju sama sebe, jdi si sakra sednout do třídy na svoje místo a nedělej tady scény. Ne, že by však na mě bylo něco znát. Stojím na chodbě vedle schodů, opřená o zábradlí, mám batoh přehozený přes rameno a přivřenýma očima sleduji vchodové dveře od své třídy. Na oko se usmívám na všechny, kteří procházejí kolem mě, a přikývnutím reaguji na jejich pozdravy. Ale nechci dovnitř. Prostě nechci.

Mám chuť utéct, ale přesto se zhluboka nadechnu a pokud možno co nejméně nápadně se vkradu do své první lavice a sednu si židli, aniž bych vzbudila pozornost. Do začátku hodiny zbývá 7 minut. Vyházím si věci z tašky na lavici a podívám se z okna. Chci se otočit, ale zároveň nechci dneska ráno brečet. Ale co na tom záleží? Budu se takhle cítit bez ohledu na to, jestli se tam podívám nebo ne. Tady jde o víc. Odrhnu si vlasy z tváře a pomalu zrakem přejedu celou místnost, dokud se můj pohled nezastaví.

Sedí vedle sebe. Ona a on. Ona se směje a předkloní se k němu, následkem čehož jí spadne pramínek vlasů do čela. Něco vypráví, máchá u toho rukama, šklebí se a prohrabuje si vlasy, ale nerozumím konkrétním slovům. Připadá mi to už jako věčnost, co jsem ji slyšela vyprávět. Vypadá šťastně. Na chvíli zapochybuji. Je opravdu šťastná? Všichni jí zřejmě uvěří, ale já přesto poznám, když její úsměv postrádá jiskru. Znám ji lépe než všichni lidé v téhle místnosti. Znám jí lepe než on. A dala všechno za to, abych ji mohla obejmout a prohodit s ní jen pár slov. Jenomže to se nestane, protože když přišel on, tak jsem já přestala existovat. Cítím, že mě v očích pálí slzy. Už zase. Pro jistotu odvrátím pohled. Židle vedle mě je prázdná. Ty časy jsou nadobro pryč.




Pardon, že přidávám tak málo, ale poslední dny jsou pro mě opravdu těžké a vážně to nechci nějak rozebírat. Schází mi energie k psaní optimističtějších článků, takže si budete muset počkat. Nechci sklouznout k tomuhle stylu psaní. A co se tohoto článku týče, prosím, nestojím o soucit, nestojím o rozebírání podrobností, ani o hodnocení situace. Mám to už déle rozepsané, tak jsem se prostě dneska jen odhodlala k dokončení. To je všechno. Nemusíte to chápat ani tomu rozumět, jen jsem se potřebovala vypsat. Budu ráda, když zareagujete třeba na tu atmosféru v ději, nebo když mi dáte vědět, jestli se vám u toho vybavila nějaká vzpomínka nebo tak něco… Díky!


 

3 people judged this article.

Comments

1 Eli♥ Eli♥ | Web | 11. september 2016 at 20:54 | React

děkuji =) a ano je

2 svacinkarna.blog.cz svacinkarna.blog.cz | Web | 11. september 2016 at 21:01 | React

Já jsem upřímně ze začátku myslela, že píšeš nějakou povídku, pak jsem pochopila, že je to realita? Nechci to rozebírat, když to nemáš ráda :) tak ti aspoň řeknu že držím palečky aby bylo líp, pamatuji si svou střední, taky jsem měla pár chvil kdy jsem se cítila sama, ale lidi i situace přichází a odchází, jednou  je líp, pak zas hůř a asi to tak má být :) Ted se soustředím spíš sama na sebe než na druhé a snažím se dělat věci co mám ráda, ani nepotřebuju na to druhé :)

3 Anita Anita | Email | Web | 11. september 2016 at 21:34 | React

Tyhle stavy zažívám taky, akorát já tomu pomocí školy teď takovým způsobem unikám. Je to jediný prostředí, kde na mě pořád někdo mluví, kde se máš furt na něco soustředit. Ale myšlenky si vždy najdou cestu.

4 Switch Switch | Email | Web | 11. september 2016 at 22:23 | React

To znám, když jsem smutná, na článcích se to vždy odráží. Samozřejmě nechci psát depresivně, to nikdo z nás nechce, ale občas každý musí.
Mimochodem, zaujal mě obrázek. Nevíš co je to za písmo? To nad tím alone. Hledala jsem tyhle znaky a nemohla jsem nikde najít jejich význam...

5 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 12. september 2016 at 1:29 | React

Už jsem četla mnoho článků a textů, které byly smutné. Kdy se autor potřeboval z něčeho vypsat. Většinou se mě nijak zvláště nedotkly.

Vyvolat ve čtenářích pomocí textu nějaké pocity, ať už smutné, nebo veselé...to je dle mého názoru umění. Co se literárna týče.

A tobě se to povedlo.
Moc. Moc hezky napsané.

6 Daisy Daisy | Web | 12. september 2016 at 10:25 | React

Já nevím proč, ale vybavilo se mi, když jsem měla ve třídě spolužačku, která byla z Ruska a od prvního dne na SŠ jsme si padly do oka. Pak si našla kluka a já shodou okolností taky a byl to jeho nejlepší kamarád. Jenže se oni dva rozešli a ona mi začala lhát. Že o mě říká ošklivý věci, že lže o různejch věcech. Něco pravda byla, ale něco taky ne. Nakonec jsme se i diky ní rozešli. Bavit sem se s ní nepřestala, ale už mi vše začalo dávat smysl. Její  nejlepší kamarádky se co rok měnily. Pak je pomlouvala. Já jsem zjistila, že lže jak mně tak i lidem kolem. Například, když si koupila Iphone. Řekla mi upřímně, že je použitý, ale všem kolem tvrdila, že ne. Potom byla v Paříži na 4 dny a tvrdila jak tam byla týden. Byly to nejprve malé lži, které pak rostly a rostly až jsem jí jednou do očí řekla proč s ní končim a odsedla jsem si. Jsem jediná její bývala dobrá až nejlepší kamarádka, kterou nepomlouvá. Myslím, že si mě cení za to, že jsem jí řekla všechno narovinu a jen tak s ní vztah neukončila. Byla chytrá, čehož si cenim. Jenže mě to nemrzí, protože to byly pekla a fakt se k tomu pojí daleko víc než jsem tu teď ve zkratce napsala...

7 Silmarilli Silmarilli | Web | 12. september 2016 at 12:57 | React

Chápu tvou potřebu to prostě napsat a dostat to ze sebe. Taky to tak mívám. A i když nestojíš o povzbuzení, chci napsat aspoň tohle : Bude lépe. Tohle jsou těžké chvíle na které si jednou vzpomeneš jen jako na něco co je ti strašně vzdálené. Drž se.

8 I am Jane I am Jane | Web | 12. september 2016 at 18:30 | React

Ze začátku čtení jsem myslela že jsi ztratila kluka :-( ale ztráta kamarádky je taky špatná :-? třeba poznáš jinou kamarádku která tě neodkopne kvůly klukovi :-) .

9 Skittleee Skittleee | Email | Web | 12. september 2016 at 21:32 | React

Neuvěřitelně moc tě chápu, N. Já ovšem do školy chodím s podobnými pocity kvůli šikaně, která mě ničí už deset let určitě. Není to lehký, a kykoliv se t ěk     "dozví" jsem terčem soucitu. Já o něj taky nestojím. Jen chci, aby to už přestalo. :-(

10 cincina cincina | Web | 12. september 2016 at 23:06 | React

Zvláštní, jak je člověk schopen se na někoho vykašlat kvůli někomu jinému:) Nikdy to nepochopím.

11 Monica. Monica. | Web | 13. september 2016 at 10:35 | React

Reagovat na atmosféru v ději? Přesně to jsem měla v plánu. Přijde mi to naprosto skvěle napsané, tak strašně chytlavé. Téměř přesně jsem si dokázala vybavit všechny pocity a celou situaci. Wow, vážně klobouk dolů, píšeš skvěle.

12 B. B. | Email | Web | 13. september 2016 at 19:22 | React

Nevím, o co jde, ale tak trochu tuším, tudíž rozumím tvým pocitům.
Drž se :).

13 Andey Andey | Web | 14. september 2016 at 14:17 | React

Taky se někdy potřebuju vypsat a přišla jsem n to, že při takové náladě se píše jedna báseň.
Je to hrozné, když se jeden vykašle na druhého kvůli někomu jinému.

14 Káčč Káčč | Web | 14. september 2016 at 19:44 | React

Tyjo, opravdu zajímavé. Také se furt potřebuju někam vypisovávat, proto mi k tomu slouží můj blog. :) Je to opravdu kruté , když tě kamarádka nechá kvůli klukovi.

15 bcup♡ bcup♡ | Web | 16. september 2016 at 17:43 | React

hej já si taky myslela že píšeš nějakou povídku! :D každopádně vážně krásně píšeš, jestli se někdy budeš chystat napsat nějakej román, budu tvůj první pravidelnej čtenář. :D

16 DIYLenka DIYLenka | Web | 17. september 2016 at 9:37 | React

presne týmto som si prešla na začiatku leta.. najlepšia kamarátka, s ktorou sme sa bavili 5 rokov ma vymenila za chlapa, s ktorým sa poznala 3 mesiace?
Také dievčatá si nezaslužia oslovenie kamarátka

17 Elis Elis | Web | 17. september 2016 at 22:04 | React

Tak tyhle stavy znám, kdy do ničeho není chuť a nakonec ani čas, naštěstí to přejde a pokud se týká kamarádek, tak jsem se dočetla v jedné chytré knížce, že holky nemohou být nikdy nejlepší kamarádky na život a smrt jako to mají muži, u ženských jde jen o dočasné spojenectví, které v případě potřeby jedna z nich klidně poruší...

18 Baryn Baryn | Web | 18. september 2016 at 0:02 | React

Stává se to bohužel často, že člověk zapomene na své přátele, na ty, se kterými se bavil, když mu bylo nejhůř a kteří tu pro něj vždy byli, a vrhne se po nové senzaci, aniž by se ohlédl. :-( Já byla ve škole vždycky z kurzu, neprošla jsem si ztrátou kamarádek, protože jsem žádné pořádné nikdy neměla, ale viděla jsem, jak to dokáže člověka zarmoutit a zničit. A je mi to líto.

19 crazyjull crazyjull | Web | 22. september 2016 at 19:59 | React

Ty pocity v tomto článku moc dobře chápu.

20 Dominika Dominika | Web | 25. september 2016 at 15:22 | React

Som tu prvýkrát a musím povedať, že sa mi vážne páči tvoj štýl písania :-) Na podobné blogy totiž často nechodím...
Prebehla som si komentáre a je úžasné, že toľko ľudí si vďaka tomu spomenie na svoje vlastné okolnosti. Či už v minulosti alebo teraz.

Lebo aj ja si na svoj začiatok na strednej spomínam veľmi podobne. No ja som tam nikoho nepoznala a v hlave sa mi hmýrili všetky možné scenáre. Vždy keď si zo mňa niekto trochu uťahoval, predstavovala som si to najhoršie. Budú si tak zo mňa uťahovať navždy? Keď som videla hlúčiky dievčat, ktoré sa všetky odniekiaľ poznali a ja som tam bola úplne sama a predstierala som, že ma naozaj zaujíma, čo sa práve deje za oknom... Teraz sa už na to spomína o čosi ľahšie.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement

Nobody can go back and start a new beginning,
but anyone can start today and make a new ending.

[Nikdo se nemůže vrátit a vytvořit nový začátek,
ale každý může začít dnes a vytvořit nový konec.]