Planning.

4. august 2016 at 11:07 | Nikki Allen |  Nikki Allen


Už dlouho si plánuju, že napíšu článek o tom, že si nedokážu představit život bez plánování, mapování a "archivování". No vážně! Jsem ten typ člověka, který sice má rád překvapení, ale jen některá, chová se spontánně, ale jen občas, je schopen jet do cizí země a vystoupit na random stanici metra, ale miluje mapy a je schopen hodiny sedět a naplánovat si celou trasu. Prostě miluju plánování.

Miluju tvoření "to do" listů. Můj stůl je plný papírků popsaných absolutně vším, na co nechci zapomenout. Mohla bych s nimi tapetovat. Já totiž brutálně nesnáším, když na něco zapomenu. Mám tuny bloků popsaných nápady a plány do budoucnosti. Mám krabice informačních letáčků. Jen tak, prostě pro jistotu, kdyby se mi někdy hodily. Zabírá to celkem dost místa, to vám musím říct. Každý měsíc se pečlivě starám o svůj wishlist a kdykoliv se blíží prázdniny, nadšeně usednu k prázdnému papíru a sepíšu si všechno, co chci udělat, stihnout a zvládnout, kam chci jet a kolik můžu utratit.

Když někam jedu, první hledám informační centrum a ptám se po mapách, abych přesně věděla, kam jdu a nezapomněla na žádné zajímavé místo. Svojí cestu do Ameriky (která by se mimochodem měla konat až za 3 roky) plánuju už kolem 20 měsíců. Dělám si finanční rozpisy - kolik mám, kolik jsem utratila a za co, kolik si vydělám a za co, a taky účel šetření. Prostě - ve zkratce - sepisuju a plánuju absolutně všechno, co se sepisovat a plánovat dá. Skoro všechno u mě má tři fáze: plánování, samotná akce, a nakonec následuje mé oblíbené uložení do "archivu" - ať už se jedná o vzpomínky, článek, zápis do deníku nebo fotky. Hrozně ráda si ukládám vzpomínky, a pak se mezi nimi prohrabuju, a říkám si, jak skvěle jsem to naplánovala.

Když říkám, že jsem perfekcionista, nemyslím tím, že nesnesu neumytý hrnek ve dřezu. (Nádobí jsem schopná nemýt, dokud je ve skříni cokoliv čistého, co se dá použít.) Myslím tím to, že se můžu klidně vsadit, že málokdo z vás má doma tolik papírů jako já. Popsaných papírů. Když si něco naplánuju, jsem klidnější, více se na všechno těším a taky tu danou věc prostě prožívám déle, už předtím, než se opravdu děje. Jestli mě chápete… Kdykoliv mě napadne něco, co chci, musím, měla bych nebo na to prostě nechci zapomenout, nebo si někde něčeho všimnu, hned si to napíšu. A když se nudím, jsem schopná několik hodin sepisovat místa, kam se chci podívat nebo se snažím vytvořit si nové cíle. Často si taky heslovitě napíšu, jak se chci chovat nebo s kým už jsem dlouho nebyla venku. Na mém "to do listu" na tyto prázdniny jsem napsala 6x tu stejnou větu, vždy jsem jenom změnila číslo. Podívat se na celou 1. Sérii Game of Thrones. Podívat se na celou 2. Sérii Game of Thrones… A tak dále. Prostě jsem nebyla líná napsat to šestkrát, abych byla se svým grafickým plánem na léto spokojená. Občas se nechápu.

Přála bych vám moje každoroční "třídění poznámek" (moje mamka už pro to má jiný název "nekončící teror způsobený celoročním psaním" - a to je ten slušnější název!) - to je akce, která se skládá z litrů kafe a spousta-hodinového bdění (loni jsem to dotáhla na 26 hodin), ať je noc či den, kdy sedím uprostřed pokoje, ABSOLUTNĚ VŠUDE kolem mě jsou haldy papírů, papírků, bloků, bločků, sešitů, útržků, lepítek, letáčků, map, vystřižených obrázků, vytisknutých textů, deníků, slovníků, příruček, pohledů, časopisů, fotek, barevných "CAPS LOCK" nápisů "Přihlásit se na všechny maily alespoň jednou za týden", katalogů, čmáranic a všeho, na co (nebo do čeho) se dá psát, a já se snažím všechno si to pročíst, roztřídit, určit, co ještě budu potřebovat a co ne, archivovat to, co už není aktuální, přepsat to podstatné na jiné papíry nebo do jednoho sešitu, vyhodit to, co už nebudu potřebovat a narvat do krabic, šanonů, desek a folií ten zbytek. Obvykle po téhle akci prospím tak 16 hodin a jsem na sebe extrémně pyšná. (Asi jako po napsání tohohle souvětí a mnohem víc.) Vždycky si říkám "příští rok se na to vykašlu, už nikdy nepopíšu tolik papírů," a za rok si to říkám znova.

Nejradši plánuji cesty. Když někam jedu (NEBO chci jet), jsem schopná nad plánováním sedět hodiny. Pročítám všechno k danému místu na internetu, dělám si poznámky, sháním mapy a informace, sepisuju detaily. Tohle je jedna z aktivit, které mě dokáží zabavit asi na nekonečně dlouhou dobu. Moc jich není. Když se zamyslím nad tím, jak dlouho už plánuju jenom pobyt v NYC, který ani nevím, kdy bude, mám pocit, že mi bouchne hlava. Z paměti vám anglicky vyjmenuju minimálně 200 různých míst z města a památek, aniž bych se zastavila, a kdybyste viděli moje rozpisy, asi byste mě poslali na návštěvu do cvokárny. Pokoušela jsem se dokonce z prdele naučit jména všech metro stanic, ale to mi nevyšlo. Heh.

Úplně stejnou láskou oplývám k archivování vzpomínek na cestování. Prakticky cestováním žiju, užívám si hrabání se v tisících fotek a v sepisování toho, kde jsem všude byla a co jsem tam zažila. Jsem schopná hodinu (a víc) bez proluk básnit i o naprosto obyčejné jednodenní cestě do Hradce Králové. Nejideálnější povolání pro mě je něco jako "profesionální turista" nebo "cestovatel a spisovatel". Doufám, že něco takového budu dělat, jinak se ze mě v práci zaměstnavatel asi posere zblázní.

Bez plánování bych byla asi pěkně v háji, a to hlavně ve škole. Kdybych si každý týden pravidelně nekompletovala všechny úkoly, resty a poznámky na další týden a vlastně všechno, nebyla bych schopna ani určit, jestli se mám vůbec něco učit nebo ne. A o mých technikách na učení ani nemluvím. O tom bych mohla taky napsat článek, ne? Zrovna včera jsem našla pod klavírem zelený papírek popsaný slovy: "Dědické právo upravuje přechod majetku, ale i dluhů zůstavitele na oprávněné dědice. Jde o tzv. dědickou sukcesi, nebo-li dědické právní nástupnictví. TEST PŘÍSTÍ TÝDEN!" Z druhé strany bylo napsáno "vyžehlit košile a najít ztracené plavky!"

O plánování bych mohla fakt psát hrozně dlouho, ale už teď jsem na tisíci slovech, takže bych se asi měla trošku krotit. Prostě jsem spokojená, když mám všechno naplánované. Hrozně mě to baví, bezvadně to zahání nudu a hodně mi to pomáhá v životě. (Tohle zní fakt psychologicky, nemyslíte?) Na tohle téma se tu asi občas něco objeví, tak mi dejte vědět, jestli také plánujete a v jaké míře.

Jo - a ještě bych vám chtěla říct, že nemám problém se spontánností, ale než se do ní pustím, naplánuju si ji. Jsem naprosto free člověk a když si naplánuju, že příští týden nebudu plánovat a budu dělat všechno, co se mi zrovna zachce, tak to taky udělám. Ale všechno chce bezpečnostní opatření, že jo. Mé bezpečnostní opatření pro život je plánování. A hodlám v tom pokračovat.




 

1 person judged this article.

Comments

1 Anita Barrasa Anita Barrasa | Email | Web | 4. august 2016 at 12:16 | React

Nemám nic proti plánování, občas jsem raději, když vím, na čem jsem a co můžu očekávat. Ale mnohem raději si jen tak sním, co by v budoucnu mohlo být. A raději nechávám všechno na osudu, který mě může přivést na lepší cestu, než takovou, kterou bych si naplánovala. ;-)

2 Kat♥ Kat♥ | Web | 4. august 2016 at 12:25 | React

Ahjo,jak si psala,že máš blog ráda,chceš být Fav? Díky za pochvalu :-)

3 Kris Kris | Email | Web | 4. august 2016 at 12:48 | React

YES! Konečně jsem našla někoho, s kým bych si mohla podat ruce. Já jsem také plánovací maniak. Vše musím mít naplánované. Vše si zapisuji do poznámek na pc, do poznámek v mobilu, na papírek na stůl a ještě do diáře. A když to tam nemám, je to průser. Vlastně se to ani nestává, protože hned, když bych to zjistila, bych si to šla zapsat :-D zapisuji si co musím přes den udělat, co mám zařídit, kam chci zajít, co chci koupit, kolik jsem si vydělala, kolik můž utratit, kolik si čeho chci koupit, co musím za určité období stihnout.. v kolik mi jede vlak nebo autobus. Někdy se taky cítím divná, hlavně přítel to absolutně nechápe. Ale já jsem prostě nesvá, když něco nemám napsané.. protože tím že si to zapíšu si to vlastně naplánuji a pak mám i jistotu, že to splním :-)

4 Molly. Molly. | Email | Web | 4. august 2016 at 15:00 | React

Páni, tak to tě obdivuju, já taky plánuju ale ne v takové míře jako ty. Každopádně si asi dokážu živě představit jak vypadá tvůj stůl, protože moje máma je naprosto to samé. Všude samé papíry, všechno do posledního puntíku naplánované a jakmile je něco jinak už plánuje jiné východisko, někdy z toho fakticky šílím :D

5 *Shock *Shock | Web | 4. august 2016 at 21:16 | React

Už asi rok mám v rozepsaných podobný článek, jakej jsem uchyl do různého plánování, různých zápisků a tak.

Jsem hrozně ráda, že nejsem jedinej uchyl do toho. Děkuju!

6 Andey Andey | Web | 4. august 2016 at 21:22 | React

Já neplánuji. Když chci něco udělat, tak to udělám teď. Většinou se rozhoduji spontánně. Moje poznámky ve škole, abych na něco nezapomněla, jsou většinou na okrajích sešitů nebo mám v penálu papírky a na nějaký to napíšu. :)

7 S-hejvi S-hejvi | Web | 5. august 2016 at 8:44 | React

Já většinou neplánuji, pokud se nejedná o věci, jak je dovolená atd. Řekla bych, že je to i jednodušší přístup :D

8 crazyjull crazyjull | Web | 5. august 2016 at 12:30 | React

Já také naprosto miluji plánování. Samozřejmě ne tak jako ty. :D Jéé Game of Thrones.♥ To s tím metrem mě rozsekalo. :D Nauč se prvně metro Prahy zlato, to zatím využiješ líp. :D
Pls napiš článek o učení, protože já jsem na to tak neschopná. :D

9 bcup♡ bcup♡ | Web | 5. august 2016 at 12:40 | React

plánování je moje druhý jméno, lol. nedám ani ránu bez svýho diáře. :D

10 Susane S. Susane S. | Web | 5. august 2016 at 15:45 | React

Holka za tohle máš můj velký obdiv, hlavně za to, že na to máš nervy. Ještě aby ne, když tě to tolik naplňuje, závidím ti to trošku. Já všechno dělám na poslední chvíli a plánování mi absolutně nic neříká, neumím mít ve věcech pořádek. :-( Jak moc bych si přála to umět. :-D

11 Uzlinka Šebková Uzlinka Šebková | Web | 5. august 2016 at 19:13 | React

Můj expřítel mi říkal Královna Propiska První :D Taky hrozně ráda píšu, zdokumentovávám, "to do"uju, ale s tím rozdílem, že ty papíry pak strkám do úložného prostoru postele. Už jich tam mám oooopravdu hodně, ale nějak je prostě nedokážu vyhodit, jsou to vzpomínky, každá ta černá čárka na bílém něco znamená :)

12 Kvinna Kvinna | Web | 5. august 2016 at 23:25 | React

Já bych byla přes školní rok bez svého diáře a papírku s úkoly úplně ztracená. Potřebuji mít vše připravené. Nesnáším pocit, že nevím kde jsem nebo že jsem něco zapomněla. Mám naprosto jasno, na jaké školy bych chtěla jít, v jakém věkovém rozmezí se vdát a kdy by bylo nejvýhodnější mít děti. Baví mě sledovat nabídky prací v oboru, který chci studovat a volné byty v mém rodném městě. Vlastně chodím teprve na základku a učím se na přijímačky na vejšku. Moji přátelé si myslí, že jsem magor, ale já jsem zkrátka jen ráda připravená.

13 Gabby Gabby | 6. august 2016 at 7:05 | React

Ahoj :) založila jsem si kanál na youtube a natáčíme parodie na filmy a seriály. Teď jsme natočili parodii na hunger games a dál plánujeme: Avengers, Walking dead, Game of thrones, atd..
Hledáme lidi, kteří by si chtěli zahrát :) Nemusíte mít zkušenosti, stačí,že Vás to bude bavit :)
Tady je odkaz na naši první tvorbu:https://www.youtube.com/watch?v=LNWFetOc1gE

Kdo by měl zájem, tak mě kontaktujte zde:https://www.facebook.com/gabby.vernerova

PS: Já jsem uplně stejná, ale nikdy jsem se nepochopila, jak můžu mít ráda překvapení a dělat věci jen tak bez rozmyslu a přitom, tak plánovat. Když jsem jela na rok do Londýna,(což byl zatím jeden z mých největších kroků v životě), tak jsem to navrhla v pondělí a stejný týden ve čtvrtek jsem letěla. Ale jde asi o to, že čmárat si grafy a itineráře mě prostě baví. I když je nevyužiju. Už od malička čmárám svoje plány :D a mám je všechny schovaný, vždycky to jednou vytáhnu a musím se smát, co jsem to psala za s*ačky :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement

Nobody can go back and start a new beginning,
but anyone can start today and make a new ending.

[Nikdo se nemůže vrátit a vytvořit nový začátek,
ale každý může začít dnes a vytvořit nový konec.]