Hey, you do it wrong!

24. august 2016 at 13:19 | Nikki Allen |  Episodes


Nedávno jsem byla s bratrancem v jednom venkovním zábavném areálu pro děti. Mimochodem - bude mu devět, vraždila bych pro něj a je pro mě spíš jako sourozenec a nejlepší kámoš, než bratranec. Nejdřív jsme strávili asi 3 hodiny na in-lajnech - málem mi upadly nohy - a další hodinu v adrenalinovém lezeckém centru - to mi zase málem upadly ruce - a pak jsem byla konečně na chvíli propuštěna a s úlevou jsem ze sebe shodila tenisky a začala se brouzdat v ledových potůčkách vody. Bylo to tak kurevsky příjemný!

Chtěla jsem si sednout na jednu z kamenných "hrází" kolem vody, ale absolutně všude byly děti. A když říkám všude, tak myslím všude - skoro jsem si neměla kam sednout, a když jsem se konečně zbortila u jednoho z můstků, tak mě nějaká tříletá blbka slila kelímkem vody od hlavy až k patě. Jelikož bylo asi 30 stupňů, tak mi to zas tak nevadilo, ale stejně. Uaaah! Po velmi rozumném rozhodnutí přesunout se minimálně o 15 metrů dál od toho malého andílka jsem se pohodlně usadila, spokojeně namočila nohy do ledové oázy - věřte mi, po těch bruslích to byl přímo ráj - a zabrousila jsem pohledem po lidech - a hlavně dětech - kolem mě.

Co mě upoutalo - a donutilo napsat tenhle článek - byla jedna z matek, která evidentně nemá ponětí o významu slov rodičovství, dítě, péče, zájem, obětavost, láska nebo starostlivost. Z čista jasna se objevila uprostřed dětského chumlu mezi potůčky vody a kamením a prostě tam jen tak stála. Byla kousek ode mě, takže jsem si ji mohla dobře prohlédnout. Krásná, oháknutá jak na módní přehlídku do Paříže, perfektní vlasy, opálení (alá samoopalovací krém), dokonalý make-up, značkové sluneční brýle a lesklé boty na asi dvaceticentimetrových rudých jehlách. Jakej idiot by šel na dětské hřiště na takových botách? No, i takoví se zřejmě najdou. Chvilku jsem přemýšlela, co tam jakože dělá, jelikož takhle vypadajícího tvora jsem nepotkala už celkem dlouho - a určitě ne na dětském hřišti, kde byly na obtíž skoro i tepláky, tílka a gumové nazouváky - a pak jsem usoudila, že tam asi má dítě. Logicky. Bože, kam jsme se to dopracovali? Chudák dítě, pomyslela jsem si. A ukázalo se, že jsem měla naprostou pravdu.

Představte si tuhle scénu: Ta ženská (mohlo jí být tak 30) zvedla telefon, chvíli jej přidržela u ucha a pak začala naprosto v pohodě - a strašným uječeným a nepříjemným hlasem - vykládat cosi o kadeřnici, oblečení a nějakém časopisu. Pak ještě chvíli drmolila něco o nehtech a mezitím k ní přišlo malinké, rozkošné, asi tříleté blonďaté stvořeníčko - jedna z nejsladších holčiček, co tam ten den vůbec byly. Matka ji z neznámého důvodu absolutně ignorovala, ačkoliv dítě zapadlo do vody až po pas a volalo na ni "Mamííííí!" asi co tři sekundy. Když se jemně hystericky přidala slova "Chci naholuuu" přičemž malá natahovala ruce a potřebovala pomoct vydrápat se na kameny z té vody, ta blondýna ji okřikla "Ticho buď, já telefonuju," a nadále vykládala komusi nějaké kosmetické sračky, aniž by se k dítěti třeba byť jen nahnula. Jsem si stoprocentně jistá, že ten hovor nebyl pracovní, a i kdyby byl, tak co jako? Když jdu s dítětem na hřiště, tak se o ni asi starám, ne? Ale člověk, co si vzal na takovou "akci" tyhle boty, to asi vůbec nemá v hlavě srovnané, co si budeme povídat. Malá se fakt snažila dostat se nahoru, ale celkem jí to ujíždělo a pořád padala zpátky, a matka se na ni ani nepodívala.

"Mamíííí, plosííím!" ozvala se plačtivě holčička. Načež blondýna zavěsila telefon a s nezájmem se rozhlížela kolem sebe. "No já tam pro tebe nepolezu, ještě bych si zničila boty!" To už ji sledovalo víc lidí kolem mě, jak jsem si všimla. Upozorňuju, že se jednalo tak o jeden metr slezu k vodě. Stačilo, kdyby se k ní nahnula a vytáhla ji. Nebo si sundala ty boty a postarala se o vlastní dítě. "Dělej, Beáto!" napomínala ji dál. Mluvila s ní jak se čtyřicetiletou kamarádkou. Upřímně - to dítě vypadalo absolutně zoufale, a nedařilo se mu vyhrabat se na nohy, ale že by to matku nějak nakoplo? Ani náhodou. Spíš vypadala ještě víc rozladěně, než když jmenovanou Betty napomínala poprvé.

Takhle to šlo dalších několik minut, přičemž se kolem té ženské shlukovaly děti, takže teď už vypadala nejen naštvaně, ale taky, že potřebuje ibalgin. Betty se konečně povedlo vyškrábat se skoro nahoru. "Mamííí, tu je holčička," poukázala malá na stojící dítě, které jí znemožňovalo výlez nahoru, protože stálo u okraje hráze. Blondýna se na ní nevěřícně podívala a povídá: "Tak ji odstrč, ne? Bože, jsi snad pitomá?" To mi málem vypadly oči z důlku, a nebyla jsem sama. Výchova level 21. Století? Dítě evidentně nemělo tušení, co má dělat tak se zastavilo. "Prostě do ní strč a pojď už!" Ohleduplnost, tleskám! Ty vole, ta cizí holčička stála vedle ní asi 30 centimetrů a ona se nemohla sehnout a poprosit jí, aby udělala krok vedle, když už nic? Začínaly mi kapat nervy, tak jsem se zvedla a popošla k ní. Ostatní lidi se prostě tvářili, že to budou ignorovat. *Haha, hrdinka přichází* Betty v zápětí máchla rukou a silou strčila do stojící holčičky - na pokyn maminky, že jo. V tu chvíli jsem byla fakt ráda, že tam jsem, páč jsem padající holčičku zachytila těsně před tím, než si málem rozbila hlavu o ty kameny. Začala plakat. Tak ne asi.

"Jste normální?" ozvala jsem se na tu babu, když jsem se snažila postavit tu holčinu na nohy. Byly jí taky tak tři, možná čtyři. "To jako mluvíte na mě?" otočila se na mě. Sláva, milostpaní se otočila! "Samozřejmě. To máte takový problém pomoct svému vlastnímu dítěti? A, ehm, tahle holčička si málem ublížila! To jsou mi tedy rady! Nejste tady jakože sama!" vztekala jsem se. Už ani nevím, co jsem přesně říkala, bych byla upřímná. Její chovní pro mě bylo naprosto nepřípustné. Neuvěříte mi, když vám řeknu, že si ta "dáma" odfrkla, protočila panenky a vznešeně prohlásila: "Já odcházím," začala odstrkovat děti, které byly kolem ní a hrály si, z cesty a prodrala se až k chodníku. Otočila se na jedné z jehel a štrádovala si to pryč. Samozřejmě za sebou nechala své zoufalé dítě bez jediného povšimnutí. Mezi cizími lidmi. Bez dozoru. Prostě jen tak.

"Mamííííí!" zaječela Betty a začala plakat. Její matka se ani neohlédla. Klekla jsem si na ty kameny a podívala se na tu malou: "Je to tvoje maminka Beátko?" typovala jsem, co mám asi tak říct, a jestli mi bude vůbec rozumět. Ukázala jsem na odcházející ženskou a tvářila se co nejvíc mile. Začala kývat hlavou a rozbrečela se ještě víc. "Pojď sem," vytáhla jsem jí z vody a postavila na zem. Bylo mi jí upřímně líto. "Neplakej," snažila jsem se jí uchlácholit. Nedivím se, že to nezabralo. Kdybych měla takovou matku, asi bych se taky neusmívala. "Tak utíkej," povzbudila jsem ji po chvilce a ona se vrávoravě vydala za svým láskyplným rodičem. Doufám, že si matka uvědomila, že nemá dítě, a že se našly. Ach jo.

"To se jen tak nevidí, viďte?" povykovala na mě jedna z maminek, která se vší námahou držela své batole nad nějakou věcí, se kterou se dalo otáčet. "No, je to hrozné, co mají ty děti potom dělat?" přitakala jsem. Ale pořád přece jen nejsem na vybavování se s lidmi, tak jsem se omluvně usmála a zmizela z dohledu, abych našla bratrance. Taky jsem na něj tak trošku zapomněla, ale na svoji obhajobu - ten kluk se neztratí, tím jsem si jistá. Dováděl s ostatními kluky ve frontě na tobogán, a já za něj byla v tu chvíli tak strašně ráda. Byla jsem doslova rozněžnělá z toho, s jakou láskou je vychován, a že má slibnou budoucnost. Moje teta je fakt třída. Mít v příbuzenstvu někoho jako byla tamta baba Jaga, tak se asi odstěhuju na jinou planetu.

Přiběhl ke mně a smál se. "Víš, že tě mám ráda, brouku?" usmívala jsem se. Nechápavě na mě čučel, ale hned se vzpamatoval. "Já tebe taky, broucho." (Vysvětlivka: já mu říkám brouku, on mě říkal moucho, protože furt někde lítám, ale jednou se přeřekl a spojil slova brouk a moucha dohromady… Takže od té doby je ze mě broucha, prosím.) Začali jsme se smát a on mě dotáhnul zpátky mezi ty děti. Objala jsem ho a pak jsem byla donucena ke sjezdu na tobogánu. Vůbec mi to nevadilo. Trávit čas s dětmi, které máte rádi, je přeci báječné… A díky bohu za každého člověka, který si myslí to samé.




Jak podle vás bude takové dítě s bezohlednou matkou vychované? Moje představa je povrchní cool kid, ale snad se pletu... I když ta holčička na obrázku je extrémně cute! Aw.

 

1 person judged this article.

Comments

1 Sheilene Sheilene | Web | 24. august 2016 at 18:09 | React

Těžko říct, co z odstrkovaného dítěte jednou vyroste.. záleží i na další okolnostech.. co ho v životě ovlivní.
Je smutné, že lidé takhle se svými dětmi zachází a stejně tak smutné je, že okolí to většinou ignoruje. Zachovala jsi se správně a je dobře, že lidé jako ty úplně nevymřeli. :)

2 Kris Kris | Email | Web | 24. august 2016 at 21:16 | React

Tak to je celkem šílená story.. upřímně, nechápu ty fiflenkovité matky, kterým záleí víc na drahém oblečení než na vlastním dítěti. Brrrr... víc to asi rozebírat nebudu, ještě bych se fakt naštvala. A odpověď na tvou otázku si radši netroufnu ani tipnout :-|

3 crazyjull crazyjull | Web | 24. august 2016 at 22:15 | React

Myslím si, že být tam já, tak je ta ženská mrtvá. :D Jako nikdy jsem moc na děti nebyla a prostě fuj, ale přeci jen děti, co nic nedělají jsou v pohodě. Chudák ta holčička, bude to mít bohužel dost těžké... :/ Štěstí, že ten den potkala takovou hrdinku.♥

4 Kika Kika | Web | 24. august 2016 at 22:46 | React

je to vážne smutné ako sa niektorí rodičia správajú ku svojim deťom...

5 Hannah Hannah | Email | Web | 25. august 2016 at 16:04 | React

ty kráso...fakt nechápu :-/ :-/ A ještě "učit" své dítě takovému chování, jako je odstrkovat děti...jako chudák holčička, musela jsem si říci "co z ní chudáka asi vyroste", když má takovou mámu :-/ nepochopím...

6 Susane S. Susane S. | Web | 25. august 2016 at 16:39 | React

souhlasím s Jull taky bych jí musela uškrtit tu nánu pitomou, takovýhle namyšlený paničky bych pálila za živa, na co si dělá dítě když má mozek zřejmě ještě někde ve školce pro mentálně postižené .. :(

7 Molly. Molly. | Email | Web | 25. august 2016 at 19:26 | React

Tak takovouhle fuchtli bych normálně rovnou v té vodě utopila. Ta dnešní výchova opravdu stojí za to. Myslí si, jak je strašně užasná a přitom na dítě kašle. Sakra tak když se umí starat jenom sama o sebe pi*a jedna tak proč si to dítě teda pořizovala? Normálně je mi té holčičky líto!

8 MILKONAIRE MILKONAIRE | Web | 26. august 2016 at 1:32 | React

Chudák holčička, tvůj článek mě hrozně rozladil. Matka určitě dítě v plánu neměla a nebo je to prostě nána, která odmítá stárnout a dítě jí jen připomíná, že už nepatří mezi patnáctileté teenky. S radostí bych naplnila kyblíček vodou a omylem jí to cákla na její botičky na jehlách. Každopádně aspoň doufám, že má hodného tatínka, když už je její "maminka" nezodpovědná kráva.

9 Iris Iris | Email | Web | 27. august 2016 at 16:33 | React

Takový rodiče nechápu, já když někam s malým jdu, mám oči tzv. i na prdeli a to mu bude 10, ale ten strach o něj u budu mít navždy.

10 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 12. september 2016 at 1:49 | React

Ahh!! Chudinka holčička :-((

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement

Nobody can go back and start a new beginning,
but anyone can start today and make a new ending.

[Nikdo se nemůže vrátit a vytvořit nový začátek,
ale každý může začít dnes a vytvořit nový konec.]