Distribution of leaflets // Part I.

20. august 2016 at 15:33 | Nikki Allen |  What's up?



Měla jsem takovou vidinu toho, že mě bude někdo platit jenom za to, že se budu procházet místy, které neznám. Protože - hah - prostě se mi nechce nic dělat. A miluju procházky. A místa, kde jsem nikdy nebyla. Vize teda skvělá, to musíte uznat, ale pojďme se podívat na to, jak jsem dopadla.

Opravdu dostávám zaplaceno za to, že chodím. Ano. No, tedy respektive za roznos letáků, ale celá pointa je prostě v chození. Autem mě můj manažer (Chápejte, jakože ten manažer není můj, ale hlídá mě při práci atd.) hodí do nějaké oblasti (nejčastěji kolem Prahy, kde to jsou spíš takové vesnice) a já tam celý den vkuse pendluji všemi uličkami, házím letáky do schránek a odškrtávám si mapku. (Kdo by řekl, že jeden cenťák může být i půl kilometru? Fakt jsem se nachodila až až…) Takže… Aby to neznělo tak idylicky, ačkoliv je to, konec konců, celkem pohodička.

Vůbec netuším, kde a jak jsem si rozsekla ruku, ale whatever. Mám spálený obličej a krk, protože jsem se, samozřejmě, zapomněla namazat opalovacím krémem. Debil, no. Málem jsem umřela vedrem, a absolutně necítím nohy. Nebo je cítím až moc? První den jsem namakala neuvěřitelných 40 TISÍC kroků, druhý den sice už "jen" 30 000, ale byla jsem ještě vyřízenější než ten první den. Protože bylo asi 35 stupňů. Hlavně, že jsem ráno musela jet v mikině, protože byla zima! Tohle je teda léto, vrrrr. Telefon mi hlásí o 600% a něco vyšší aktivitu, než běžně. No, ještě aby ne, když PRACUJU. A taky jsem myslela, že exnu, protože jsem celý den ŠIROKO DALEKO nenašla jediné místo, kde by prodávali kafe. A to je pro člověka závislého na kofeinu celkem problém, no.

A to není všechno! Jakože chodit celej den všude možně, to by se ještě dalo. Jo, bolí mě nohy, ale alespoň napravím svou červencovou reputaci, která vypovídá tak maximálně o tom, že jsem spala nebo se koukala na Game of Thrones. Jenomže v těch oblastech, kam jezdím, je absolutně liduprázdno. Většinou. Sem tam potkám nějakou babičku na zahradě nebo uspěchaného chlapíka, co parkuje auto, ale jinak procházím naprosto opuštěné uličky, protože buď nikdo není doma, nebo jsou všichni zalezlí v baráku. ČEŠI. A jak je pro mě nezvyk být celý den zticha, a nemám si s kým povídat, tak si skoro celý den buď zpívám (a to celkem nahlas, chudáci lidi!), mluvím sama se sebou (ne, ještě jsem se nezbláznila, ale řeším hrozně věcí, tak si v tom dělám pořádek…) nebo se bavím se psy. ANO, čtete správně. Povídám si se psy. Abych vám to vysvětlila, než se vrátím k tomu zpívání…

Já se psů bojím. Vždycky jsem se jich bála. Když jsem byla malá, pokousal mě dalmatin a od té doby mám z těchto zvířat respekt. Taky vím naprosto jistě, že bych nemohla žít na vesnici, protože bych se z toho štěkání zbláznila. Prostě by mi hráblo, kdybych to musela poslouchat celý den! Eh, jsem se zase zakecala. Whatever - občas to vypadá, že v těch rodinných domcích žijí spíše ti psi, než lidé. Připadáte si jak na psí planetě. (A takhle poznáte, že jsem se možná přece jenom zbláznila?) Nevím, jestli je to těmi místy, kde roznáším, ale na každém kroku je pes. Prakticky na každé zahradě, u každé vilky, za každou brankou. A kdykoliv se přiblížím ke schránce, začnou štěkat. Ale občas mi to fakt připadá, že na mě přímo řvou! Několik schránek jsem dokonce minula, protože jsem se bála, že ti psi vyrazí dveře nebo přeskočí plot a sežerou mě. Drama queen. (Tedaaaaaa, drama khaleesi!).

No takže - jelikož prožívám většinu svého dne pouze sama se sebou a se psy, začala jsem na ně mluvit. Když jdu k brance, už automaticky zdravím: "Ahoj!" nebo se dokonce ptám: "Tak co, taky budeš štěkat?" Jakože nahlas. Jako bych čekala na odpověď. A většina z nich jakoby mi rozuměla - a odpovídají hlasitým vytím a hafáním na celé kolo. Bože můj, tohle je pro milovníka koček asi to nejstupidnější, co může být. Neberte si to, prosím, osobně, ale mě stačí potkat jednoho psa za den a stačí. Heh. To jsem si našla super práci!

Přistihla jsem sama sebe při pár větách, kdy jsem se snažila hafany uklidnit nebo si s nimi občas i pokecat, když zrovna nevypadali tak agresivně… Tyhle věty v tak sto dvaceti variacích jsem pronesla každý den tak… nespočetně krát.


Zlato, prosím tě, neřvi…
No jo, hlídáš, viď?
Hele klídek, já JENOM nesu letáky. (Tahle je asi nejčastější z vět. Dodávám k ní náležitě chillový tón. *tlemící se smajlík*)
Vždyť jsem jenom otevřela schránku, nejdu vám podpálit zahradu, tak nevyváděj.
Co to tady máme? Jseš trošičku hyperaktivní, ne?
Juziiis, ty jsi roztomilej!
Kámo, musím ti říct, že kdybych tě musela poslouchat déle než minutu, asi by mi začalo zvonit v uších.

A tak dále… Už jste si podle mě udělali dostatečný obrázek o mě a o mém poznávání se s místními… psy.

Heh, a to pořád vyprávím o roznášení letáků, jo? Každopádně, za celou dobu jsem potkala asi 3 kočky. (Oproti těm 1234567890 psům celkem rarita!) Byla jsem z nich tak nadšená, že jsem si je musela vyfotit. Prakticky na každých dvířkách visela cedule "Pozor, zlý pes", "Pozor - pes", "Tady hlídám já" *a fotka psa*, "Objekt střežen psy"… (Prostě si představte všechny možné nápisy se slovem pes, já to tady nebudu rozepisovat. Proč jsem dneska tak rozkecaná, omg.) Ale že by někde hlídaly kočky? To ne. Pche, mňau!

Kromě stovek psů mě absolutně dostává, co jsou schopni lidi označit slovem schránka. Nikdy nevíte, co se stane, když to otevřete…

Nejen, že některé schránky jsou schované za stromy, obrostlé mechem, obehnané pavučinami, plné brouků nebo absolutně zrezavělé a rozbité, ale z některých dokonce i teče voda. Některé slouží i jako hnízda / úly / odpadkový koš / odkládací prostor / držák na květiny / držák na další věci nebo i jako věšák na tričko. Jo. Jakože fakt. Panebože lidi, prosím, jděte si uklidit a vybrat schránku. Občas jsem se bála, že když se toho dotknu, tak se to buď rozpadne, nebo to ten leták vyplivne, jak moc mi to připadalo živé. Anebo tam taky vůbec nebylo místo, takže jsem musela leták hodit přes plot. Ani nechtějte vědět, kolikrát jsem si to hodila na hlavu. Hah, já mluvím naprosto seriózně! Ale musím uznat, že nejvíce mě iritovaly ty domky, u kterých prostě nemůžete najít schránku, jako by si s vámi hrála na schovávanou. A občas ji třeba ani nenajdete. Na co schránka, že jo, taková zbytečnost! Ať se třeba ti roznašeči / pošťáci zblázní!

Takže to máme moje nohy, psy a schránky. (Pauza na přemýšlení.) Pořád jsem vám nevyprávěla, jak jsem si na celé kolo prozpěvovala Flashlight a omylem mě slyšelo asi 15 dětí, co měli na zahradě narozeninovou oslavu? Chtěla jsem utéct, ale ty děti vylezly ven a donutily mě zazpívat jim další dvě písničky, a pak si, jakože za odměnu, všichni ode mě vzali leták. TOHLE SE FAKT MŮŽE STÁT JENOM MĚ. Ale tak - každý leták se počítá, natož, když je jich patnáct, jupí!

Mohla bych psát další hodinu, ale jdu se věnovat dalšímu článku. Sepíšu totiž NEJČASTĚJŠÍ VĚTY ROZNAŠEČE LETÁKŮ. Samozřejmě moje. (Které si samozřejmě říkám sama pro sebe, protože mě nikdo neslyší.) Tenhle článek už mi přijde dost dlouhý na to, aby vám nezabral dvě hodiny. *to jsem ale hodná, co?*

Zatím se mějte. A nezapomínejte pečovat o své schránky! Hah.




 

2 people judged this article.

Comments

1 Monica. Monica. | Web | 20. august 2016 at 17:13 | React

Nejčastěji kolem Prahy? Hah, tak to jsme se možná potkaly :D Kdybys šla kolem baráku, kterej má celou rozkopanou zahradu a vypadá to tam jako v blázinci, bydlím v tom já. Každopádně v tom vedru ti to teda opravdu nezávidím, šla jsem se dneska na chvíli projít a málem jsem umřela.

2 Marie Marie | Web | 20. august 2016 at 18:30 | React

Máš můj obdiv, já bych to nedala :D

3 show-of-dreams show-of-dreams | 20. august 2016 at 18:45 | React

Ha :D já jsem doufala, že budu placená za to, co mě baví :D :D psů se bojím taky, hlavně těch bez majitele :D jeden mě donutil vylíst na sloup a čekat hodiu a 22 minut, než si majitel všimne, že mu chybí :D

4 Yuki Yuki | Web | 21. august 2016 at 9:08 | React

Toto je celkom vyčerpávajúca práca. :D Ale tak človek si nevyberie, tiež som mala naprd brigádu, ale ani neviem, či existuje nejaká dobrá.

5 world-of-infinity world-of-infinity | Web | 21. august 2016 at 11:26 | React

Dřív jsem taky roznášela letáky. Něco málo za to bylo a já jsem za to byla fakt vděčná.
Já se bála vhazovat letáky do takové té "schránky", co je udělaná prostě jako díra do dveří. Protože jsem vždycky musela ten leták strčit až dovnitř a vždy jsem měla divný pocit, že mě za tu ruku někdo chytí( jsem divná no :-D )
Já to tenkrát roznášela s kamarádkou, takže to bylo fajn, ale kdybych chodila sama, dopadla bych asi stejně jako ty :-D

6 Daisy Daisy | Web | 21. august 2016 at 13:29 | React

Tuhle práci jsem nikdy nechtěla dělat a po tvém popisu si tím jsem jistá a jenom se modlím, abych na tom nikdy nebyla tak špatně (jako, že bych zrovna neměla brigádu a nemohla sehnat), že bych to musela dělat. Každopádně si myslím, že to máš pořád celkem dobrý, protože u nás si prostě nafasuješ miliony letáků a jdeš s vozíčkem od paneláku k paneláku, kde tě vidí lidé z těch baráků, náhodní kolemjdoucí, tvoji známí a tak dále. V podstět je to stejný akorát, že mluvit si sama pro sebe asi nemůžeš a navíc i věřim tomu,že báby tě hned seřvou, když uviděj jak dáváš leták nakřivo do schránky nebo, že zvoníš, protože jsou zamčené dveře a tak dále :D...

7 crazyjull crazyjull | Web | 21. august 2016 at 17:12 | React

Docela jsem teď ráda za svojí práci. :D

8 Alex Alex | Web | 21. august 2016 at 22:20 | React

Nikdy by mě nenapadlo, že roznášení letáků může být až taková akce :D U nás na dědině má spíš snad každý kočku a nepotkat žádnou během dne je spíš zázrak :D Jako tím chozením člověk udělá něco pro svoje zdraví a pro svou peněženku, ale asi by to nebyla práce pro mě - i když zase odpočinout si tak od lidí taky nemusí být špatný :D

9 cincina cincina | Web | 21. august 2016 at 22:46 | React

Takhle jak to píšeš, tak to zní hodně vtipně:D Ale realita bude určitě krutá:D Nedivím se, že mluvíš sama se sebou. Mě by asi hráblo být celý den ticho. Proto jsem si našla brigádu, kde jsem mezi lidmi.

10 Madame Luc Madame Luc | Web | 22. august 2016 at 0:37 | React

Vzpomínám si, když moje kamarádka roznášela letáky a já jí při tom pomáhal. Bylo to v zimě a v brutální sněhový vánici a mrazu. Mně to nevadilo, páč mi tohle počasí vyhovuje, ale ona z toho nebyla dvakrát tak odvázaná.

Pro mě by bylo učiněný utrpení být takhle na sluníčku, pomalu se smažit na vlastním tuku a praskat jak volský voko na pánvičce :-D Obdivuji tvou vytrvalost!

Já mluvím sám se sebou hodně často, problém nastává ve chvíli, kdy mi někdo začne odpovídat :D

11 Rory Rory | Web | 25. august 2016 at 16:42 | React

Zajímavé konverzace s psíky. :D Ber to tak, aspoň ocenili tvůj pěvecký koncert. ;)

12 Hannah Hannah | Email | Web | 26. august 2016 at 10:02 | React

hale nejsi jediná kdo si povídá se psy :-) I já to občas dělám, např. u mazlivej "ty seš ale mazel, co?" nebo když se s tím psem znám odejdu, pak přijdu a on štěká, jakože hlídá, tak já na něj "no jo, vždyť to jsem já." Takže buď v klidu, blázen nejseš. :-D jinak já pohyb miluji, ale myslím, že při roznášení letáků bych ho asi začala nenávidět :-D :-D vždyť takových kroků´! To mě by nohy upadly :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement

Nobody can go back and start a new beginning,
but anyone can start today and make a new ending.

[Nikdo se nemůže vrátit a vytvořit nový začátek,
ale každý může začít dnes a vytvořit nový konec.]