All those bitches.

10. august 2016 at 0:56 | Nikki Allen |  My point of view


Řekla bych, že to dělám tak jednou za půl roku. Možná i jednou za rok. Prostě málokdy. A obvykle v noci. A pořád vlastně nevím proč. Zastávám motto, že je dobré vědět, jak vypadá tvůj nepřítel. Právě mě to napadlo, hah. Ale evidentně jsem na to kápla. Konečně mám racionální důvod k projíždění facebookových profilů lidí, které nenávidím jsem nenáviděla. (Snažím se myslet optimisticky!) Všech lidí, co mi nějak ublížili, se kterýma jsem se pohádala, a pak už s nimi nikdy nepromluvila, všech těch sviní, které mi nějakým způsobem kazily život. Od školky. Vážně. Pamatuju si všechna ta jména a dokonce i jejich přezdívky. Nemám sebemenší problém naťukat těch pár písmen ve správném pořadí do okénka "hledat" a prohlédnout si všechny jejich fotky a příspěvky, ke kterým se jen dokážu dostat. Tomuhle říkám "pamatovák" - no ne?

Abych vás vyvedla z omylu - nedělám to pro to, že bych se tím pořád trápila nebo že by mi ti lidé chyběli - to zdaleka ne, tím si buďte jisti - ale proto, že se chci pobavit. A taky chci vědět, jak vypadají, abych se jim mohla elegantně vyhnout, kdybych je potkala. Díkybohu jsem to zatím potřebovala jen jednou (a se svým štěstím jsem o toho člověka málem zakopla, takže si mě všimnul, že jo). Nemá cenu předstírat, že mě u některých nepřepadnou i ty dobré vzpomínky, a že mě nemrzí, co se stalo. To samozřejmě… Ale taky bych vám lhala, kdybych tvrdila, že bych z nich většinu nevyměnila za zrnko kukuřice kávy nebo za plátek šunky. A k té zábavě - je fakt vtipné vidět, jak se hlupáci časem mění v to, co kdysi křičeli po druhých.

Tak třeba nechápu, jak jsem se mohla nechat terorizovat tou blonďatou manipulátorkou… Dobře, uznávám, bylo mi osm, a byla jsem celkem naivní. A taky nechápu, jak jsem mohla té okaté brunetě odkývat, že budeme nejlepší kamarádky navždycky. Děti jsou tak pitomoučké, až to bolí, ale já už se musím jenom smát - a naprosto upřímně, nikoli sarkasticky - jsem neuvěřitelně ráda, že jsem se těch lidí zbavila. Nikki dospěla, halelujah! Nejlepší věc, která se vám může stát, je odhalit vaše nepřátelé dřív, než je příliš pozdě. Jedna věc mi však ulpěla v hlavě. Jak mohl z toho nejodpornějšího kluka, co jsem kdy znala, vyrůst takovej frajer? Nepochopím prostě. A musím uznat, že jedna z těch oveček má opravdu bezvadný vlasy. Ale co jí z toho?

Lidi se mění, ale něco zůstává napořád… Špatná vzpomínka nebo i nějaká maličkost zakořeněná v hlavě kohokoliv může napáchat takové zlo… Čím dál tím víc pozoruju, že lidé mají v hlavě všechno z minulosti pečlivě "oštítkované". Už si sice nepamatují, kdo jsem, co se stalo, a jak jsme se poznali, ale ví, že mě nemají rádi, a to je pro ně nejdůležitější. Tenhle systém funguje jednoduše - kdyby mě viděli, vyskočí jim v hlavě upozornění: "Tuhle nesnáším, pryč s ní." I když už vlastně ani neví proč. Přijde mi to celkem politováníhodné, že si lidé pamatují radši to špatné, než aby si pamatovali to dobré. Já to mám naopak. Jasně, že si pamatuju ty zásadní nedobré věci, co se odehrály, ale spíš jsem je udupala někam na dno a zbytečně tím sama sebe neštvu. Musím si přece v mysli nechat kapacitu na aktuální věci, ne?

V poslední době jsem si udělala opravdu radost jednou záležitostí. Narazila jsem na člověka, který vážně nevypadal potěšeně, že mě vidí. Začal mi vykládat všemožné špinavosti o našem "vztahu" někdy před spoustou let na škole a prakticky mi vynadal a osočil mě za všechno možný. Z očí do očí. A bylo evidentní, že se známe že jsme se znali, protože mě oslovoval jménem a věděl i pár drobností z mojí minulosti. Já jsem chvíli poslouchala a pak jsem se zářivě usmála. "Promiň, ale já si tě nepamatuju." A byla to čistá pravda. Prostě už jsem toho člověka natolik vytěsnila, a uznala ho v mém životě za nepodstatného, že jsem si nedokázala vzpomenout na jedinou větu, slovo, vjem… Na nic. Neměla jsem tušení, s kým mluvím. Byl to pro mě úplně cizí člověk, což ho, samozřejmě, hrozně naštvalo, protože se zřejmě pořád topil v těch hloupých křivdách z minulosti. Celkem chudák, no. Začal se vztekat a syčet. Jo, fakt začal syčet. Naprosto klidným a vyrovnaným tónem jsem ho umlčela větami: "Pro mě už neexistuješ. A nemáš právo mě soudit podle minulosti, já už v ní totiž nežiju. Snad se z toho brzo dostaneš." Potom jsem se rozloučila, otočila se, a s veselou náladou jsem opustila místnost, při čemž jsem ho nechala brblajícího za sebou. A upřímně - je mi úplně jedno, že si myslí, že jsem lhala. Pro mě je to uzavřené a ten fakt, že tohle dokážu, mě činí neuvěřitelně šťastnou.

Abych uzavřela téma, čas od času si připomenu všechny tyhle lidi - ty, které si pamatuju, samozřejmě - abych si osvěžila vzpomínky a uvědomění, z čeho všeho jsem se už v životě dokázala vyhrabat. Dává mi to sílu, že to dokážu znova. A jsem si jistá, že přijde den, kdy si dokážu vybavit maximálně tři jména a ten zbytek bude prostě jenom minulost proměněná v mlhu. Každý máme svoje způsoby. Tenhle se mi celkem osvědčil, a i kdybych si řekla, že to neudělám, beztak se k tomu za rok zase dopracuju. Dneska jsem si na to vzpomněla, protože jeden z těchto lidí se ukázal jako aktuální přítel jedné z mých nynějších kamarádek a celkem se mi zježily vlasy, když mi došlo, co o mně bude vyprávět. Naštěstí ona patří mezi ty inteligentnější - a názor na lidi si dělá sama, ne z pomluv druhých. Takhle by to mělo být. Každopádně, svět je malej, to nemůžete popřít.

Je jen na vás, jakou cestou se vydáte.




 

2 people judged this article.

Comments

1 crazyjull crazyjull | Web | 10. august 2016 at 7:22 | React

Lol, škoda, že jsem neviděla tu vaší "hádku". Celkem bych se mu vysmála. :D Já už to tak neřeším tu minulost. :D

2 darthnellr darthnellr | Web | 10. august 2016 at 8:26 | React

No dobře :DD to dělám skoro každej měsíc :DDDD Nevim proč, prostě mě to zajímá, jak ti sráč* na tom jsou :DD elegantní vyhýbání mi taky jde :D Jako je dobře, že si si ho nepamatovala, ale stejně by mi to bylo dost nepříjemný. Si hrál na kobru asi :D Tak to je fajn, že je taková. Dneska se každej prostě kouká na lidi přes prsty, co se dozví od ostatních -_-

3 Kris Kris | Email | Web | 10. august 2016 at 10:29 | React

Já naštěstí v životě potkala pouze jednu osobu, kterou bych potřebovala vytěsnit. Bohužel se mi to stále nepodařilo úplně. Skoro 9 let to byla má nejlepší kamarádka. Pak se něco zlomilo a ona mě odhodila jako kus hadru. Bydlíme ve stejném městě a když se potkáme, už se ani nepozdravíme. Dokonce se na sebe ani nepodíváme. Prostě jedna před druhou předstírá, že tam není..
Já se s tím už smířila dávno a začala jsem si říkat, že to je její smůla. Že si třeba časem uvědomí co ztratila a bude jí to líto. Ale mě už to líto nebude..

4 Gabby Gabby | Web | 10. august 2016 at 11:02 | React

Mě hodně šikanovali na střední škole, potom jsem odešla na jinou, ale taky si pamatuju všechny jména a koukám se jak vypadají a jak se mění. (taky kdybych na ně náhodou narazila) :D takže to chápu :)

5 Sayuri Sayuri | Web | 10. august 2016 at 11:21 | React

Ja som tiež nejako takto stalkovala ľudí na strednej, ked sa so mnou prestali baviť atd, ale potom ma to prešlo a povedala som si, že ked mi niečo urobil alebo a so mnou prestal rozprávať už pre mna viac neexistuje. odvtedy si ich profily nepozerám a ked ich stretnem na ulici, tvárim sa, že sa nepoznáme. Ak mi náhodou pozdravia ja sa na nich prekvapene zadívam, poviem "Dobrý deň ale prepášte nepoznám vás." a idem preč. A takto mi je nejako lepšie. Ale tento tvoj článok sa mi veľmi páči, pretože si to všetko tak super napísala. :-)

6 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 10. august 2016 at 13:14 | React

Mne šikanovali a šikanují stále...

7 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 10. august 2016 at 13:53 | React

Mas zaujimavy blog 😊

8 hnilda3 hnilda3 | Web | 10. august 2016 at 15:59 | React

zajímavé :-)

9 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 10. august 2016 at 18:20 | React

Hahah :D Docela vtipný, ten příběh na konci :D Taky "miluju" ty lidi, co pořád řeší minulost, i když by se přesto měli přenést.. :D Na co se zabývat věcmi, které prostě nikdy nezměníš? Nebo změníš, ale ne úplně.. :) Pěkný článek! :)

10 S-hejvi S-hejvi | Web | 10. august 2016 at 19:20 | React

Tohle jsem také zažila a ne jednou, od té doby už beru vše a všechny s rezervou :D

11 born-fit born-fit | Web | 10. august 2016 at 19:47 | React

mas velmi krasny blog a rovnako ako ty tiez milujem PLL❤️❤️

12 *Mushroom* *Mushroom* | Web | 10. august 2016 at 20:14 | React

To je výbornej článek. A dodala bych k tomu asi "a kdo to nedělá?". Aneb jsem na tom stejně jako ty. Koukám se jak jsou všichni tlustí a hnusní. Což není vždycky tak úplně pravda, ale myslet si to můžu.. že. Ráda se těm lidem směju, protože některým prostě nedochází, že mi je úplně jedno co jsem kdy dělala a koho jsem naštvala. Protože žiju přítomností. A navíc jsem flegmatik. Ale mám na ty lidi fakt štěstí. Potkávám je dost často, až mě to trochu děsí.

13 Moderní Viking Moderní Viking | Web | 10. august 2016 at 20:52 | React

Čau! Tagl jsem tě to tagu "Věci, co miluji". Budu rád, pokud se zapojíš, případně tagneš někoho dalšího. Nicméně, je to naprosto tvá svobodná volba a pokud tagy nejsou tvůj styl a nechceš si je na svůj blog tahat, klidně tuto nabídku odmítni. Díky za přečtení :).

14 Eli♥ Eli♥ | Web | 11. august 2016 at 11:26 | React

Děkuju moc! nosím je téměř denně =D

15 Susane S. Susane S. | Web | 11. august 2016 at 20:09 | React

haha :-D já si taky pamatuju všechny ty osoby, který mi ničily život. :-D nikdy na ně nezapomenu a jednou až budu mít příležitost tak jim udělám zase peklo ze života já :-D
- k tomu druhému odstavci ani nemá cenu nic dodávat, není třeba :-D
- no jo, taky si vzpomenu na pár lidí, co si dobírali některý neviňátka a teď je to opačně :-D
- zbytkem článku mi připomínáš mojí spolužačku ze základky, kdy jsme si také naivně řekly nejlepší "kámojdy" a teď je z ní nafrněná čůza a nedokáže už ani pozdravit :-D

16 Molly. Molly. | Email | Web | 12. august 2016 at 14:05 | React

Heh, občas to dělám taky. Projíždím si všechny ty, kteří mi ten život nějakým způsobem ničili. S tou nejlepší kamarádkou, taky jsem měla takové naivní sklony a ted? kolem mě projde a dělá jakobych neexistovala, tak jsem si řekla, jo holka tak ty neexistuješ už pro mě :) Ten který semnou prošel základku a celkově v životě dobře, ty si pamatuju a existují pro mě, ti kteří mi jakkoliv ublížili, ti už pro mě neexistují :)

17 Hannah Hannah | Email | Web | 13. august 2016 at 16:21 | React

hale já ti poradím, dej si pozor na to, co si pomyslíš, když své bývalé nepřátelé uvidíš...karma totiž dokáže krásně potrápit :-) Ale je fakt, že lidi se mění a není důvod se zabývat starými křivdami...Lidé se mění, lidé dospějí a i já na pár z nich měla vztek a pak jsem pochopila, že to je minulost, a že se změnili nebo že spíš možná trochu litují toho, co se tenkrát dělo...ale je fakt, že když potkám bývalé spolužáky, se kterými se dokáži normálně bavit, tak se zeptám, jestli mají info o ostatních :-) Ale to spíše z toho důvodu, že já na ty ostatní kontakty nemám a vlastně o nich nemám ani žádné info :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement

Nobody can go back and start a new beginning,
but anyone can start today and make a new ending.

[Nikdo se nemůže vrátit a vytvořit nový začátek,
ale každý může začít dnes a vytvořit nový konec.]